Dlouhodobě se zajímám o použitý oděv jako námět uměleckého díla. (Šatník – performance Vezmi si něco mého,vystaveno na výstavě Za zrcadlem, Galerie AVU 2001 a Privátní umění, výstava Privart 2000). V současném projektu Blízkost – vzdálenost, používám staré obnošené šaty, punčochy, spodní prádlo a dětské oblečení. Pracuji s použitými oděvy, protože jsou silně spojeny s lidskou přítomností a nepřítomností – absencí. Lidé „zmizí“, ale oděv zůstává jako samostatný subjekt. Tato práce vychází i z potěšení třídit, vzpomínat a dotýkat se těchto svědků osobní minulosti.Důležité je nejen co je na fotografiích vidět, ale i to co vidět není. Tyto věci zpřítomňují lidi, kteří je nosili. Toto staré oblečení je i archivem rodinné minulosti. V rodinách se často dědí použité oblečení z generace na generaci, zvláště pak dětské oblečení.Samostatný oděv se stává surreálným samostatným subjektem, metaforou nepřítomnosti člověka, který svlékl šaty. Oděv nabývá nových neutilitárních kvalit. Je symbolem, fragmentem, formou.
Nahrávám album...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|