V roce 2004 jsem začala pracovat na projektu Ne na vlastní kůži, který již námětem překročil rámec ryze soukromé historie a příběhu. Chtěla jsem v něm „vizualizovat“ otázky: Jak prožíváme události a problémy světa, které nám zprostředkují média? Soucítíme se světem? Je možné spoluprožívat příběh zprostředkovaný médii, která jej zkrátí v bezcitný voyeurský klip. Masmédia nás pouze informují. Události vnímáme jen jako zprávy, vidíme a slyšíme zprostředkované emoce, tak jak nám je popisují komentátoři. Mohou nás média angažovat, když neprožijeme události na vlastní kůži?
Jsou tyto velké, ale vzdálené události pro nás osobně emocionálně důležité? Nebo se od nás odrazí, jako promítaný obraz? Jaká stopa zůstane, když obraz pohasne a zmizí?
Performance + fotografický záznam
Nahrávám album...
|
|
|
|