Cyklus Hyperreality pracuje s neukončeností a fragmentací prostoru, příběhu a času. Zobrazuji obyčejná, záměrně banálních místa, zátiší v mém domě hyperrealistickým způsobem (HDR fotografie). Toto fotografické podání umožňuje vnoření a fascinaci prostorem jeho detaily a umocňuje kontrast banality a každodennosti s tímto neobvyklým způsobem zobrazení.Vyzdvihává materiálnost takovým způsobem, že se stává až nemateriální. Matérie je povýšena na ideu přítomnosti. Fragmentovanost pohledů na určité vytržené výseky skutečnosti skládá dohromady mozaiku příběhu míst důvěrně známých, ale nově viděných. Dějový syžet se vztahuje k otázkám: kdo jsem, jak mne určuje a charakterizuje mé prostředí – můj soukromý svět, jsem vidět nebo jsem neviditelná žena, skrytá za hromadou drobností a ritualizovaných úkonů jako je mytí nádobí, vaření, uklízení, péče o dítě…Není to, ale příběh, jsou to vypointované objekty, jako samostatné struktury vymezené v prostoru, které jsou „skutečnější než skutečnost“. Jde o jakési proplouvání o pomíjivý průchod skrze prostředí. Kdy je příběh naznačen, ale nedořeknut a neuzavírá se. Toto vyprávění je charakterizováno množstvím oddělených míst—událostí a seskupení v rámci jedné kompozice v níž různě zkombinované záběry představují v okamžiku zobrazení celé instalace jeden propojený celek. Tím vzniká nový hybridní formát, ve kterém je primární prvek recepce posunut od vyprávění k okouzlení a fascinaci samotným obrazem. Možnost dosáhnout realističnosti za pomoci nové technologie fotoobrazu a posílit tak důvěryhodnost sdělení přinesla nadbytek detailů a mnohoznačnosti. Zobrazení je skutečnější než samotná realita, stalo se hyperreálným, což v důsledku přináší transformaci vizuálních kódů v iluzionistický realismus (kombinující naturalismus a iluzi).
10 fotografií z tohoto cyklu je ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Nahrávám album...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|